VII. Kongres světové bohemistiky

V minulém týdnu (od 29. 6. až 4. 7., respektive 3. 7., viz níže) jsem se zúčastnil sedmého kongresu světové bohemistiky v Praze, pořádaném Ústavem pro českou literaturu a konaném především v Akademii věd ČR, ale ve střetu také v Goethe-Institutu. Měl jsem tu čest být součástí organizačního týmu kongresu, za což jsem pořadateli velmi vděčný, neboť to byla krásná a nezapomenutelná zkušenost.

Pondělí

První den kongresu jsem se dopoledne účastnil workshopu nazvaného Velké jazykové modely, umělá inteligence a česká literatura. Tento program jsem si vybral hlavně proto, že vnímám význam generativní umělé inteligence jako nástroje, stejně jako vnímám možnosti, které její použití otevírá, ale i rizika, která přináší.

Odpoledne jsem doprovázel exkurzi v Muzeu literatury, součásti Památníku národního písemnictví. Kde jsem mimo jiné rozdával visačky se jmény přítomným účastníkům kongresu. V muzeu jsme se dozvěděli mimo jiné to, že literární archiv Památníku národního písemnictví schraňuje mimo zřejmé archiválie jako jsou rukopisy, korespondence nebo fotografie i oblečení Jaroslava Vrchlického, a dokonce také nedopalky Václava Havla.

V závěru dne jsem se zúčastnil slavnostního zahájení Kongresu ve vile Lanna, kde jsem vyslechl nemilou zprávu, že internetový literární časopis Kanón na literaturu (i-kanon.cz) bude končit. Na zahájení také proběhlo bližší seznámení mezi stážistkami a stážisty kongresu, mezi které jsem patřil. Mírně bokem jsme vedli své odborné disputace a seznamovali se. Nutno poznamenat, že někteří se znali už dříve.

Úterý

Druhý den kongresu jsem dorazil až před druhou hodinou odpolední, přičemž dopoledne jsem využil k téměř dokončení práce na mapě bohemistických pracovišť. Má práce začala na recepci kongresu, která mě překvapila. Původně jsem ji nebral jako moc atraktivní, bral jsem si jí jenom proto, abych se tam taky objevil a nemuseli tam být jen ostatní. Nakonec mě však i práce na recepci dost bavila.

S blížící se šestou hodinou večerní jsem se vydal směrem k Národní knihovně, kde jsem doprovázel další exkurzi. V průběhu této exkurze jsme mimo jiné procházeli přes depozitáře staré literatury do barokního sálu, který jsme si mohli projít, což běžně není možné. Já jsem jako milovník knih a historie knihy hořel nadšením. Na konci proběhla ukázka starých bohemistických rukopisů a tisků s výkladem o nich.

Středa

Ve středu jsem se zúčastnil tří bloků tematicky se vztahujícím k Digital Humanities, ke kterým mám blízko. Jednalo se o panely Výzkumné infrastruktury pro Bohemistiku I a II, a na závěr Česká literárněvědná bibliografie — perspektivy a výhledy. Všechny naprosto krásně moderoval Vojtěch Malínek. Nejenže se vždy dodržel čas, ale moderování samotné mělo fotbalový motiv. Malínek upozorňoval na 5 minut do konce, při pěti minutách už přednášejí dostal žlutou kartu a při jedné minutě do konce kartu červenou. Tam jsem také navázal kontakt s jazykovědci spravujícími korpus českého jazyka, přičemž proběhlo jednání ohledně přidání tolkienistických fanzinů, které digitalizuji do korpusu. Vyjasnili jsme si, co bude potřeba a jsme v kontaktu.

Po těchto třech blocích jsem byl opět na recepci a po šesté hodině večerní jsem se vydal spolu s další skupinou a Petrem Palackým jako průvodcem na exkurzi po stopách Františka Palackého. Exkurzi jsme završili v krásném Památníku Františka Palackého.

Čtvrtek

Předposlední den kongresu jsem se nejdříve zúčastnil v rámci společného programu představení Konsorcia literárněvědné bohemistiky, jejíž součástí je i mapa bohemistických pracovišť, na které jsem spoustu hodin před kongresem pracoval.

Tento text je již dost dlouhý, a tak ze čtvrtka vypíchnu alespoň ještě panel Česká science fiction jako literatura světová, na kterou mě zaujala především přednáška Jana Křečka Proměny a specifika archivů české fantastiky, kde padly informace o tom, jak takové archivy vznikaly a vznikají – ve zkratce: dobrovolnicky a nadšenecky ve volném čase.

Pátek

V pátek jsem začínal na recepci, ale nemohl jsem si nechat ujít panel Archiv, rukopis a alternativní literární kultury, kde mě zaujaly příspěvky spisovatele Jaromíra Typlta o suropisech a doktorandky Aleny Vikové o díle Anny Pammrové. Na příspěvku Aleny Vikové bych rád vyzdvihl nejen jeho zajímavost, ale i údernost a časovou úspornost, díky čemuž mě pohltil.

Poté už byl čas vydat se na Vítání léta na dvoře Ústavu pro českou literaturu AV ČR spojené se zakončením kongresu. Tam jsem začal v kroužku stážistů, postupně jsem však zapletl rozhovor s výše zmíněnou Alenou Vikovou nebo s kroužkem jiných osob, sestávajícím z brněnského, bohemisty, polské bohemistky i italského bohemisty Carmina (nom. sing. Carmine). Můj vstup do této skupinky započal tím, že jsem procházel kolem a prudce se otočil na ně, když zrovna řešily pražské antikvariáty. Řešily se také rozdíly mezi polštinou a češtinou ve světle různých nářečí.

Sobota

V sobotu, po oficiálním konci kongresu, proběhlo už jen několik exkurzí. Já se zúčastnil exkurze s panem Češkou do Nymburka a Kersku po stopách Bohumila Hrabala. Měli jsme štěstí, že se jí zúčastnil i pan Abe, který překládal a překládá dílo B. Hrabala do japonštiny.

Odkaz na web pořadatele (Ústav pro českou literaturu AV ČR): zde.
Seznam mých konferencí: Bibliografie